5. (Přivítání biskupa ve škole.)

Když se jaro v naše sady

V květném rouchu vracuje,

Po zahradách krásné vnady,

Po lukách rozvinuje,

Každý tvor se tu raduje,

City svoje vyjevuje.

City tyto blahostivé,

Dechem jara rozňaté,

Které každé plémě živě

Jeví u vnitř pojaté;

To vše radosť převýšuje,

Jaká nás dnes oblažuje.

Radostný cit náš vyplývá

Z zřídla mnohem sladšího,

Jehož tokem duch nabývá

Života čistějšího;

Ty’s nás ráčil navštiviti,

Přítomností oblažiti.

Tvoje kroky doprovází

Požehnání duševní,

Spása lidu s ním přichází,

Anať víru upevní.

Nás u víře posilniti,

Ráčil jsi k nám připíliti.

Toť u víře, ana brání

Bludům mysl mámícím,

Světlo pravdy svaté chrání

Duším v Kristu věřícím,

Srdce k ctnosti povzbuzuje,

Cestu k nebi ukazuje.

Srdce ctností opojené,

Na církvi založenou,

Zůstává vždy spokojené,

Ač svět bere změnu zlou,

Nedbáť na pozemské strasti,

Toužíc po nebeské vlasti.

Ty, jenž k pravé nábožnosti

Dítky Své povzbuzuješ,

Jim, by setrvaly v ctnosti,

Posily uděluješ,

K tobě se přibližujeme,

„Vítej nám!“ opětujeme.