5. Proč v Boží radě souzeno,

Proč v Boží radě souzeno,

bys, drahý hochu, byl mně vzat;

čím provinil jsem v žití se,

že k stáru za to jsem tak klat!

Či miloval mne tolik Bůh,

že navštívil mne křížkem zle,

neb trestal za to, na tobě

že lpěl jsem v srdci zoufale?

Vždyť osud můj mně v životě

vždy tolik hořkostí jen dal,

že za vše štěstí ztracené

jsem ve náhradu tebe vzal.

Byls v stáří mém to jediné,

co sladilo mně život, svět, –

a když i tebe ztratil jsem,

co v náhradu mně Bůh dá zpět?

Snad dovršen je osud můj, –

a proto mně Bůh tebe vzal,

bych s celou trýzní života

krev svého srdce vyzpíval.