5. Sedmihlásek.

Po kosovi letem dvorným

sedmihlásek přiletěl;

uvítán byv zpěvem svorným

čtveračivou tu řeč měl:

„Nemějte mne bratří, sestry,

sbore vážný, sněme pestrý,

za spojence lichých proroků!

Ač mne sedmihláskem nazýváte,

povahu mou tuším dobře znáte;

stojímť vždy vám věrně po boku.

Proto zpívám hlasem sedmerým,

abych bratřím, sestrám veškerým

srozumitelnou dal výstrahu,

zvím-li o lupiči, o vrahu.

Ó jak po nás přítelíček touží,

a jak strážně nad hlavou nám krouží;

pohyby těch křídel jeho mírné

obdiv budí v dálce nedozírné,

aby podezření nevzbudil,

a strach všechen od nás zapudil;

až pak náhle jako střela

vrazí na nás šelma smělá,

a nás bez bolesti dlouhé

požírá jen z lásky pouhé.

Dobráci ti v dobrém žijí míru;

jestřáb, sova neublíží výru;

ostříž, luňák, krahujec a sup

neskřiví si pérko ani chlup;

o sebe vždy mají vzornou péči,

hlad svůj jenom naším tělem léčí.

Jsou prý naši věrní rodáci,

a my prostí slabí chudáci,

máme jejich pilnou snahou

spokojenost nalezť blahou.

Nebýť těchto činných národovců,

méně měli bychom vdov a vdovců,

mnohem méně truchlé siroty

zažilo by krušné trampoty.

Národovců těch se chraňme,

do rodin jim přístup braňme;

vím, že pravdu mám, an zřejmě dím:

„Jsou to vlci v rouše beránčím.“

Dost nám blahobyt náš boří

lišky, kuny, lasky, tchoři;

má-li ještě národ ptačí

pěstovati símě dračí

vlastní zvrhlou nerudou,

satanskou tou obludou?

Ba i satan v Boha věří,

ač se při tom strachem škeří;

ale drzým tvorům tento starý lhář

zahaluje někdy zrak i tvář,

aby rtoma rouhavýma všudy

rozsívali hnusné lži a bludy,

a z těch hmotný užitek si brali,

kterýmž víru, pokoj, blaho vzali.

Ti, jenž víru živou v Boha mají,

podlým štváčům rázně výhost dají.

Vypovím vám, co jsem viděl, slyšel,

an jsem z jara do kraje si vyšel.

Na lípě jsem pohodlně seděl,

s větve rád jsem kolem sebe hleděl.

Byla klidná neděle;

pod lipou lid vesele

líbezným se zpěvem bavil,

radostný den Páně slavil.

Spokojenosť zjevně září

mladým, starým z vlídných tváří.

K lípě tré se mužů mladých blíží.

Při tom mimořádném objevu

okamžikem bylo po zpěvu;

každý k divným cizincům těm vzhlíží.

Liščí tahy na jednom jsem zřel,

druhý na rtech běsný úsměv měl,

a ten třetí jako sova mžoural,

do všech koutů zrakem tupým štoural,

jakoby byl v noci málo spal,

a teď slunka Božího se bál.

„Na zdar!“ zvolal čelný dobrodruh.

„Pochválen buď Ježíš Pán a Bůh,“

odvětil mu stříbrovlasý kmet,

a již hýbal příchozím se ret;

za druhem druh vypravoval,

jako prý svět se přemudroval.

„V městech máme stálé zábavy,

neznají tam lidé únavy;

v neděli a v každý svátek,

ve všední den, ba i v pátek

hrává aspoň kolovrátek.

Tam lid od rána až do noci

nedává se ničím přemoci;

a zas od večera do rána

kde kdo statně hrá si na pána;

muž i žena, i to malé robě

jí a pije, všeho přeje sobě.

Jinde nová doba bujně kvete,

vás tu ještě smutný pravěk hněte.

Vzchopte se a novým proudem plujte,

blaho sobě odhodlaně kujte!“

Vážně povstal stařec ctihodný,

a hned dal se v hovor úrodný:

„My to vaše blaho dávno známe;

ale věřte, my ho nehledáme!

V Bohu jsme a v krásné ctnosti

pro ten život šťastni dosti;

čeho lidem nad to potřebí,

dá nám Pán Bůh zde i na nebi.

Věru znějí vaše planá slova

jako v ráji slova satanova!

Co tu od vás ucho slyší,

naši touhu neutiší.

Vaše rada úkolem je nesnadným;

spíše získáte nás skutkem příkladným.

Jděte s Bohem, milí braši!

Za tu mělkou radu vaši

dám vám s sebou za náhradu

upřímnou a dobrou radu.

Svolejte si, odrodilci veškery

vyznavače bohapusté nevěry;

chutě sobě obec nově

zakládejte na ostrově

v bohatém a krásném kraji,

bez práce kde hrozny zrají.

Vám se zdaří úloha

bez víry a bez Boha.

Obec ta by neměla

kříže ani kostela;

místo zbožné bohochvály

zaznívej tam výskot stálý;

místo v bohumilé ctnosti

žijte v pusté bezbožnosti;

svatých knih si nevšímejte,

raděj’ pilně v karty hrejte.

Roztomilé vaše děti

Svatý Duch ať neposvětí;

bez Božího Zákona

nechť je mine úhona.

Po nějakém delším čase

do vsi naší přijďte zase;

já pak s vámi půjdu k vám,

abych přesvědčil se sám,

kterak tou svou moudrou snahou

budete míť obec blahou.

Doposud jsem v cechu nevěrců

spatřoval vždy nejvíc obžerců,

nejvíc lenochů a tuláků

nejvíc bídníků a nuzáků,

nejvíc štváčů, rváčů, rýpalů,

nejvíc lhářů, chytrých šibalů,

nejvíc zlodějů a lupičů,

nejvíc všeho práva tupičů,

nejvíc zoufalců a sebevrahů

lehkovážným lidem na výstrahu.

Až to vaše blaho uvidíme,

pak vám teprv rádi uvěříme;

či snad z vlastních výskumů

nabudete rozumu?

Zatím mějte moudrosť svoji

a nás nechte na pokoji!“

Mumlalo tré kalousů

zlostně cosi do vousů,

a jak zmoklé slepice

odcházeli z vesnice.

Pod lipou zněl hlahol nový:

„Sláva panu starostovi!

Onť svou moudrosť netajil,

svatou pravdu obhájil!“

Drahé sestry, milí bratří,

tak i nám se chovať patří!

Hajme ty své šťastné prahy,

zapuzujme chytré vrahy,

hlasatele nevěry,

jedovaté ještěry!“

Sedmihlásek dopověděl

a již na své větvi seděl.

Rozjařil se ptactva sněm,

mila byla řeč ta všem.

Kde kdo křidélkoma hýbal,

nadšeně druh druha líbal;

nikdo dojmu neodolal,

každý zplna hrdla volal:

„Nejctnostnější ze všech kráska

věnčiť bude sedmihláska!