5 Žiji, čekajíc zde Tebe, milý,

Žiji, čekajíc zde Tebe, milý,

nebe dalo mi Tě v žhavém létu,

myslela jsem, že již nemám síly,

abych stihla kynoucí mi metu.

Z tebe rostu, vím to v každé chvíli,

zdroji života! A z Tvého retu

žíznivé se rty mé napojily,

duše sílu vzala z Tvého letu.

S Tebou jdu a domov Tvůj mně patří,

země Tvá je mojí zemí rodnou,

sestry Tvé jsou moje a Tví bratři.

A v tom zlatém slunci, v jasu moří

úrodu zřím svoji, láskou plodnou,

jež tam jako maják v temnu hoří.