50. Ještě ční ten domek! políbení

Ještě ční ten domek! políbení

Buď i tobě sláno k posledu,

A již rychle nohy ku předu,

Skrejte očím toto těžké zření;

O! vy místa plná potěšení,

Již se věčně s vámi rozvedu;

Ještě okamžení k pohledu –

U kraj lesa, ach již domku není!

Nehleď zpátkem, ven, ven z tváři rovin,

Ohlušte mne zvukem ptáčkové,

Hory hučte, větry dujte z křovin!

Již se sberu, jako sluší muže,

Ale které srdce surové

Ještě jeden pohled haniť může?