50. Vlast.

Na prosvitu živobytu

Když mne mátě chovala,

Tenkráte mně v horkém citu

Lásku k vlasti vlíbala.

Když se blahá rozklenula

Vesna mládi nademnou,

Vroucněj se a vroucněj dmula

Hruď tou láskou tajemnou.

A když vřelo v létě vedro

A když vadnul les i háj,

Šířilo se láskou bedro

A mé lásce kvetl máj.

Teď již stihla zima sivá

V žití mého zahradu,

Leč ta láska pořád živá

Kvete v novém omladu.

Dokud bude bíti ňádro,

Dokuď bude v těle ruch,

Bude láska ta mé jádro,

Bude jí vždy planouť duch.