52. Když mne všecko opouštělo,

Když mne všecko opouštělo,

já k tvým ňadrům hlavu sklonil,

na tvém čistém, vřelém srdci

bolestné jsem slzy ronil.

A tvým okem zaplál oheň

jako hvězda mrakem hustým,

a ta korálová ústa šeptla:

„Já tě nikdy neopustím!“