52. Netřeba jen jaro chválit –

Netřeba jen jaro chválit –

jeho květ a vánky;

vždyť pak má i zimní doba

svoje radovánky.

Milo bývá v teplé jizbě

při zpěvu a táčkách;

milo venku při honitbě

nebo na klouzačkách.

Na svatého Mikoláše

a v den Jesulátka

mnohá se nám dostávají

překvapení sladká.

Pro nás však ta zimní doba

jiné kouzlo tají,

že v ten čas i jmenoviny

Tvoje připadají. –

Lahodně dnes v pokojíku

teplo dýše z kamen;

nám však lahodnější plane

v srdci lásky plamen.

A ta láska přeje Tobě,

bys i v pozdním věku

zasloužených nepostrádal

uznání a děků.

By, jak zima vnad nabývá

z podjeseně plodné:

tak Ti ze Tvých činů vzešlo

stáří úctyhodné;

A když jako padlým sněhem

zbělají Tvé vlasy,

srdce mladé, mysl čilou

Ty měl po vše časy.