52. Ráno časně, co jen zmiznou svodní

Ráno časně, co jen zmiznou svodní

O ní snové, příštím jitřenky,

Bývají mé první myšlénky:

Přijdeli dnes aspoň psaní od ní?

Pak chvil čísla, dlouhých jako sto dní,

A mil čítám ode milenky,

Až kdy měsýc patří v studénky,

Žel, dnem zklamán, oči rozpovodní.

Proč sy život, štěstí mladých lidí,

Ach proč lásky více nešetří,

Která život dává, krášlí, řídí;

Kdybych mohl, sámbych zlaté mosty

S hory k horám zdělal v povětří,

Aby láska, zvláštní měla posty.