52. Touha.

Ó Pane náš, o věčné Slovo,

Ó chvalozpěve věčný můj,

Tvé blaženství je věčně novo

A věčný ráj jest život tvůj.

Když lyru vezmu ve své ruce

A zapěji Tvou pochvalu,

Tu postupuje žalost prudce

Všech rájských slastí návalu.

Ó dobrý Pane, nedopouštěj,

By zmohla duši oznoba,

Čím nevěra se valí houštěj,

Tím víc hoř k Tobě útroba.

Ó Pane, věčná přeradosti,

Ó rozkoši Ty věčná má,

Když Tebe mám, mám slasti dosti,

A v Tobě věčný ráj mi zrá.

Když loučiti se duše bude

S tím podslunečným životem,

Nech, Pane dobrý, tehdá vzhude

Ti posledním svým chropotem.

A když mě dáte v zemi syrou,

V hrob dejte lyru k trofeji,

Ať z mrtvých vstana s blahou lyrou

Hned Pánu chválu zapěji.