52. Zlaté rouno.

Nelkejme již, nám že mladé roky

A hry nevinnosti zhynuly;

Že ty děcké slasti upluly,

A ty smíchy, žerty, hravé skoky.

Že zmizely rájových snů toky,

Na nichž světy naše plynuly;

Že nás motýlové minuli,

Co nám svodným letem mátli kroky.

Vylijme již slzy na hrob mládí,

A zas k předu zraky jasnosti,

Jaká hra nás nyní k sobě vnadí.

Okeán svět našich her jsou místa;

Cnost a vlast a nebe volnosti

Těchto her jsou rouna krásná, čistá.