522. Sotvy dvadcet kroků, nový jímal

Sotvy dvadcet kroků, nový jímal

Úkaz zvědavost mou v teneto,

An pluk Běsů velké řešeto,

V kterém lidé byli, v rukách třímal;

Opálaje nimi jakby hřímal,

Pokud zerno bylo proseto,

Polozjevené mé, co je to?

Otázky, hned vůdce můj si všímal:

Toť jsou, pravil, slavští makaronci,

By se čistěji svou mluviti

Učili řeč, k tomu zde jsou konci;

Lid všech slavských nářečivých cechů,

Najvíce však jest tu spatřiti

Zněmčilých a němčujících Čechů.