53. Jde to.

By František Matouš Klácel

Stojí, dumí mládeneček sám,

Před ním šíré proudy plynou,

Z břehu tam panenky kynou,

Dvě panenky, pěknější neznám.

„Pojď mládenče, pojď a libej nás!“

Ach já bych vás líbal celé,

K plavbě tělo mám nesmělé,

Umru, umru, touže zde po vás.

„Nač blázinku, nač umírat chceš,

Mužeš člun si zbudovati,

Trefíš také přeplavati;

Jde to, když rukou a nohou hneš.“