53. Prostor a čas nám smrtníkům jsou závada stálá,

Prostor a čas nám smrtníkům jsou závada stálá,

Že věčnými nemůž duch se blahostmi žičiť.

Leč dán nám kvítek, jímž čas, jímž prostor uhýbá,

Jímž běh tvorstva ztichá, jímž nebe v zem se mění.

Kdož kvítek ten jest? Vroucná modlitba to jestiť,

Když se vší myslí duch ponoří se v Bohu.