538. Vedle těchto, dvadcet Ďáblů tělo

Vedle těchto, dvadcet Ďáblů tělo

Jakési sem a tam vláčili,

Hned je lámali, hned čtvertili,

Hnedky zlatem kremili, jenž vřelo;

Potom večer když už zcepenělo,

Na dub vysoký je svěsili,

Kde mu krukavcové ranili

Přes celou noc nohy, dřík i čelo:

Ráno opět Ďábli čerstvou rukou

Všecky údy, jako semenec,

V moždíři, by srostali se, tlukou;

A tu oživ řeve šibenec:

„Tugumir sem kníže od Pomorska,

Zlořečený zrádce Braniborska.“