539. Teď mne vůdce pekla povědomý

Teď mne vůdce pekla povědomý

K mužům dvěma vede stezkami,

Jenž jsou rukami i nohami

Uvázáni mezi čtyřmi stromy;

Na břicha pak stoh jim kostilomý

Kamenů se klade verstvami,

Tak že pod nim řevou tlamami,

Jakby strašné rachotili hromy:

Jest to Nebyl, jenž se zpronevěřil

Justinianovi Druhému,

Když mu proti Arabům boj svěřil;

Jiný byl sám tento císař řecký,

Za kořist že moři krutému

Nevinné dal proto Slavy všecky.