54. Divným učí láska lidi zprávám,

Divným učí láska lidi zprávám,

Chytré bere cesty, výhybky,

Co Jí samé dáti polibky

Nesmím, aspoň Jejím květům dávám;

Místo Ní tu lípu objímávám,

Kde mi učinila výslibky,

Abych ukojil své pochybky

A ten oheň zhasil, v kterém plávám:

Arci že ta náhrada jen muka,

Bodejž propadla se do řeky,

Zvláště v lásce, skoupost krátkoruká;

Nezoufám však v tomto stavu věze,

Asnad nebude tak na věky,

Časem štěstí samo do ruk leze.