54. Jak se jitro oknem tímto vkrádá,

Jak se jitro oknem tímto vkrádá,

Bleskem hry snů ranních pokaze,

Tys ó milý krásný obraze

První předmět, jenž mi v oči padá.

Tuť hned starou srdce tužbou strádá,

V oné opět vězým povaze:

Kde svár, pokoj, slast a nesnáze

V dobu jednu srdce jedno bádá.

Onatě to! vzdychám šeptem lkavým,

Ona to! a v tomto mámení

Líbám jej, s ním smlouvám se a bavím.

Až pak zatím slunce záře zlatá

Obraz v oukaz jasný promění,

Jemuž slouží s milky andělčata.