54. Touha.

Tam se kloní hvězda k svému cíli,

K stánku pouplývá na západ;

Záři ještě lije v tichý sad,

Kde si ve kři slavík smutně kvílí.

Také duše má se pouchýlí

V oněch světů velekrásný řád;

Kde již nehučívá zloby spád,

Marnou neslyšeti kratochvíli.

Tam kde ony věčné uzřím krásy,

Volný budu, prostý okovů,

Na myšlénce mírův slétnu pásy.

Hvězdami kde budu písmo psáti,

Země, ve svatyni Bohovu

Vede volnost, všechněch cností máti.