541. V bok mne verchu jednoho tu zvala

V bok mne verchu jednoho tu zvala

Bahnitá a úzká cestička

Do jeskyně, jako Vielička

Křivé, tmavé jako Běžiskala;

Mrákotu však její pronikala

Dymokourná v prostřed smolnička,

Tak že vinník, sloup i metlička

Jasně se mi v očích ukázala:

Přislav to jest, úskok ten a zrádce,

Jejžto proti otci Niklotu,

Štval, i proti vlasti, Dánů vládce;

Proto jej i s Waldemarem Čerti

Tak zde trápějí, že životu

Půl, a půl zas náležejí smerti.