542. Před tunelem tímto Ďábel vtasil

Před tunelem tímto Ďábel vtasil

Špalek co stůl proti divanu,

Na němž zloboch, rovný tyranu,

Surové své údy rozmaňasil;

Pak hned utrejch z mísy hodokvasil,

Hnedky z hrence lokal tofanu,

Já se obrátím a odstanu,

Dokud žráč ten s křeči nezápasil:

Byl jest podle jména svého Lazar,

Serbín, Jiřího syn Despoty,

Bratrobijec, travič ten a kazár;

V Rudníku ním jeho vlastní mátě

Helena, vzor ženské dobroty,

Otrávena jedem ve šalátě.