544. Kostlivec se kouty hledající

Kostlivec se kouty hledající

Z počátku hned byl k nám přimotal,

Nemluvil nic, aniž lalotal,

Kůže, masa, co smert, nemající;

Všudy kam já na něj nedbající

Šla sem, zticha za mnou klepotal,

Za nim pak se Posměch řehotal,

Až se k němu s rozžatou dám svící:

Kdo si, řeknu, bázlivče?– tu tmomil

Ten jak bočan třepal retoma,

Tak že všecky zuby v nich si zlomil;

A v tom křičel Posměch: tento švandra

Vyhnízdil to lživé diploma

Od Velkého Slavům Alexandra.