549. Ve hluboké, tmavé, těsné jámě,

Ve hluboké, tmavé, těsné jámě,

Která podobnost má s čisternou,

Postavu teď, sice nádhernou

Ale v bídném stavu, uhlídáme;

Nebo když můj vůdce do ní rámě

Vecpá se svítící lucernou,

Bez kůže jej, a tu jezernou

Díru pelnou ježků, nalezáme:

Pekloslav ten v losu tomto těžkém

Rovný jest té koze odřené

Do půl boků, vadící se s ježkem;

Jeť on Chorvat, Škerlec, Maďaroman,

Řeči své a vlasti milené

Jámu kopav, sám vní padnul co man.