55. Jak když se jaro obnoví

Jak když se jaro obnoví

a květem zdobí stromoví,

hned ptáčkové se, každý k svému,

přihlásí stromu hostinnému,

a v jeho vonném přístřeší

milostnou písní zapleší:

tak my po dlouhém zase roce

Tvých jmenin nadšeni jsme plesem,

a v ostýchavé, zpěvné sloce

Ti vroucích přání výlev nesem.

Myšlénky, jež nám v hlavě hrají,

Tebou se nejradš zabývají,

a city, jež nám v srdci vrou,

nejraděj tíhnou za Tebou.

Kéž jenom Pánbůh nám všem vděk

Ti ku zdraví dá dlouhý věk!

Dokud nám štěstí pokyne,

v Tvé zírat oko milojasné,

ten oheň lásky dětinné

nám v srdcích nikdy nepohasne.