55. Ukrytí se.

A již nebude má duše lkáti,

Že los v hrůzu noční světy sul;

Poutnickou si raděj vezmu hůl,

V jiná pásma hor se budu bráti.

Slunéčko to za horou se tratí,

Za moře se v tichý skryji důl;

Větev chýžka – z drnu květný stůl –

Se stromů pak bude hudba hráti.

Zhůru potom na hor vyjdu témě,

Kde se v nebes září jasnotách,

Přes moře pak a ty dalné země

V konce světa zahřmí hlas úžasný –

Člověk není věc a podlý prach,

A jest Boha obraz volný, jasný.