56. Milku, takliž dána žluč i kráse?

Milku, takliž dána žluč i kráse?

To trest velký, vina maličká!

Slyš jen: vykvetla Jí růžička

Na kři, pervá v tomto jarním čase;

Urvati ji opovážil já se,

Když tam nebyla má družička,

A hle proto se už hněvičká

Tři dny na mne v tváři, oku, hlase:

Učiň soud a pracuj na smíření,

Neb, jak Tranovský náš, jináče

Sám si vezmu dostiučinění;

Milek i hned určil čas a místo,

Kdo pak nepřijde, že oplače,

Anť v něj hrozil šípů střeliti sto.