56. Podzim.

Šedý kmete, život kolem vadne,

Zamračený sever táhne v zem;

Žlutým se již halí strom šatem,

Ku hrobu se kloní kvítko vnadné.

Smutně zvučí háje někdy ladné,

Slavíka zpěv nehlaholí křem;

Truchle ozývá se větérkem

Místo, kde ten věčný pokoj vládne.

Poslední již lístek od halúzky

Loučí se a větrem kolotá,

Padá, padá ve hrobeček úzký.

„A zas přijde vání bohořečné,

Jaro vstane, slavík zklokotá –

Zvolám – jaro krásné, jaro věčné!“