56. Přemílá osud jako mlýn

Přemílá osud jako mlýn

železným kolem časy –

příroda-matka sestárla

a sbělely jí vlasy.

Vyhasla oka – slunce zář,

pryč květy – mladé city,

z úst sténá větrů teskný žalm,

tluk srdce zvon jak slitý.

Na nebe – čelo tušivé

mrak ledový se vkrádá,

a matka rukou kostnatou

si bílý rubáš spřádá.