56. (S vyšívanou prací.)

K vroucímu, jež dneska činím, přání

přijmi dárkem toto vyšívání.

Není kytice to z květin pravých,

jak nám zahradník ji umně snová,

nebo jak ji v barvách milohravých

zná vykouzlit ruka malířova.

Přec pak nepatrnou jehlicí

sdělala jsem zvláštní kytici.

V růže ty jsem tolik lásky všila,

kolik jsem kdy pro Tě pocítila;

lilje skví se barvou nevinnosti,

jakou mladé moje srdce hostí;

a v pomněnky jasném blankytu

shledáš upřímnosť mou ukrytu;

v listech pak, jež se zde zelenají,

mladé moje naděje se tají;

a Tvůj všecko, co zde skryto leží,

cit mateřský okem lásky střeží. –

Kéž Ti za to po veškera léta

na vezdejším luhu blaho zkvétá.

A když svadne kořen Tvého žití,

z květů rajských, ježto nehynou,

račiž Bůh Tvé skráně ověnčiti

blaženosti věčné korunou.