56. Tisícletá památka 1863.

S hor Božích, odkad v mocném hlasu

Se valí řeka dob a času,

Co veleproudný stříbrotok

Teď k nám se béře nový rok.

Ó vítej, vítej blahé léto,

Ty tisícerých tužeb méto,

Ó vítej s věčných oborů

Sem do slovanských prostorů.

Tys doba bláhy milovděká,

Let tisíc tebe národ čeká,

Zjev blahodárnou svoji zář

A obnov krajů našich tvář.

Ó ve skvoucím si provoď hávu,

A vyvoď z hrobů dávnou slávu,

A k živobytu reky zbuď,

Jimž láskou svatou plála hruď.

Co zřím? Aj Pravda, Boží druže,

Dva od blankytu svaté muže,

Jenž zosnovali jí tu chrám,

Sem do krajiny vede k nám.

Hle jak se berou v libém nachu!

Lid všechen padá s úctou v prachu,

A všechen kraj jim pěje čest,

Neb Cyrill to a Method jest.

Ó otci naši buďte zdrávi,

Již pojďte ujmouť žezlo správy,

By vzešel mezi námi věk,

Jenž Bohu jest a lidu vděk.

Teď po slovanském po okresu

Se všady rozviň prápor plesu,

A ze všech zemských obytů

Se vznášej „sláva“ k blankytu.