562. Kde Styx plyne hnojotoký, slunkem

Kde Styx plyne hnojotoký, slunkem

Neosvícený a nehřitý,

Leží hřeby k zemi přibitý

Muž, an švedským trestán bývá trunkem;

Totiž jeden Ďábel na břeh člunkem

Vyváží mok onen bahnitý,

Nálevkou pak druhý ohbitý

Satan jej mu v usta leje žblunkem:

A když zpuchnul břich, a kluk ten křičel,

Třetí Běs mu po něm tancoval,

Až smrad hrozný horem dolem sičel;

Jest to Gottfried, slyším od Raráška,

Danský král, co lestně zmordoval

Nám dva krále Godljuba a Dražka.