57. Nechtěj zoufat, když se proti tobě,

Nechtěj zoufat, když se proti tobě,

Bratře! závist šklebí trkavá;

Kdo se, pravdu háje, obává,

Ten jí škodí, nejsa věrným sobě.

Pravda nezná ustoupiti zlobě,

Kdo jí laje, ten ji zastává,

K cti jí hlupců slova rouhavá,

Blud a šalba slouží ku ozdobě.

Pravda jest, co cedry na Libanu,

Ti, jenž na ni dují větrové,

Jen víc šíří vonnou její mannu.

Jazyk její meč jest, ňádra hory,

Srdce mramor, ruky sloupové,

Paty rokle k pošlapání vzdory.