57. Přišla sice, ale s třeskem vrátek,

Přišla sice, ale s třeskem vrátek,

Do zahrady večer v besedu,

Kde se při Milkově dohledu

Slaviti měl smírlivosti svátek:

Dejte sobě ruky na začátek

Smíru, políbení k posledu,

Zněl náš ortel, a to po předu

Krádce ty, pak Hněvkyně ty zpátek!

Ona ale dlouho se a celky

Proti soudu smírce zpouzela,

Až i vpeřil v sardce Jí ty střelky;

A hle tu hned bylo po nesnázce,

Ba tím útlost naše zvroucněla,

Nebo malý svár jest dobrý v lásce.