57. Ptáček.

Což je blaze tobě, ptáčku!

Tyť si líbě prozpěvuješ;

Čerstvý jsi a veseloučký,

Proto že snad nemiluješ.

S větve na větvičku skáčeš,

Svobodně si poletuješ,

Přes pole, sady a luka,

Proto snad, že nemiluješ.

Ne tak mně jest opuštěné;

Neustáleť hořekuji,

Slzím, vzdychám a se soužím;

A to proto – že miluji.