57. Smrt.

Duch náš popel smítá, kde se pojí

Krátká naše doba se věky;

Hvězdné se naň lijí obleky,

Nad bývalou chyžkou ticho stojí.

K letu zářná svoje křídla strojí,

S Bohem světa plesy, nářeky!

Peruť zvučí v prostor daleký,

S Bohem země, s Bohem všickni moji.

Stane orel v záři ve slunečné,

Ozbrojené oko nespěje

S letem jeho v říše duchů věčné.

Tam si na výšinách zapěje,

A svět nový, krásy, zábavy,

S jitra červánkami pozdraví.