57. Velehrad 1863.

Kdož dá mi zírať Velehrad,

Jak stával ondy v slávě,

Když chodil valem ode všad

Lid do bran jeho k správě?

Ó Velehrade z hrobu vstaň

A vrahům svým se mocně braň.

Vstaň Velehrade, teď jest čas,

Teď rozvij mocnost svoji,

Slyš vůkol sebe lidu hlas,

Jenž k tobě v pout se strojí.

Hle, jak se korouhve jim pnou,

Teď rozvij všechnu slávu svou.

Ó zdráva, dobo rozmilá,

Ó zdráv buď sladký hlase,

Hle puká dávná mohyla,

A sešlec vstává zase.

Hle Velehrad, hle Velehrad,

A kolem něho květný sad!

Ó rozkvěť hojnou lahodou,

Ó rozkvěť sade v kráse,

A zaroď blahou úrodou

Všem, jenž jdou k tobě k spáse.

Kdo v tvém se octne prostoru,

Ssaj vzduchy rajských úporů.

Teď k Velehradu, národe,

Směr obrať svojich kroků,

Tam západe a východe

Lej vody svojich toků.

Tam čiňte lásky obnovu,

Tam stavte míru budovu.

Jak bere toky v sebe proud,

Kde plyne krajů řadou,

Tak na svatou kdo tam jde pout,

Všech cnot se ozdob vnadou.

Tam každý duch se k dějům vzmuž,

A odtuď vlasti statně služ.