57. Ze sněhu bílé záclony,

Ze sněhu bílé záclony,

duhové lustry z jíní –

ten svět se v zimě podobá

taneční skvostné síni.

A vichr hude doubravou

a sálem hudba hraje,

a každý tón je vzpomínka

na mrtvé – dálné kraje.

V kotoučích divých tančí sníh

po květované pláni,

a srdce prchá – prchá s ním

a plesá v umírání.