571. Hory dvě se nyní spolu spikly

Hory dvě se nyní spolu spikly

Ve svých střevách celou společnost

Lidí pochovajíc na věčnost,

Kteří hynouc jenom „běda!“ zkřikli;

Tu hned v mysli otázky mi znikly,

Jeli přelud to či skutečnost?

A pak pro jakou as nevděčnost

Trest ten nesou, pro vlast, pro jazykli?

Milota v tom: neníť toto cesta,

Jenžby oči naše klamala,

Toť jest Rada Holomouce města;

Ta, co jako hlava na Moravě

Žerotínu psaní poslala

V řeči Němců, na potupu Slávě.