575. Jako mlatci rovnou časoměrou

Jako mlatci rovnou časoměrou

Cepů v humně bijí na snopy,

Když klas aneb hlavu konopy,

Aby zerno vypadalo, derou;

Tak sem, ani v černé vyhni perou

Kladivy, tu zřela Kyklopy,

Až jim čelem tekou úkropy,

A tvář jiskry pryskající žerou:

Dvě pak těla na nákově kuli,

Po každé je v uhlí bukové

Zahrabavše měchem oheň duli;

V jednu hmotu skouti tyto vrahy

Chtíce, nebo byli bratrové,

Sviňohlaví Tuman, Kuman z Prahy.