577. Zde se zrak můj nenadále chmuřil

Zde se zrak můj nenadále chmuřil

Před divadlem ještě vzdáleným,

Tak že mdlobou se a studeným

Strachem celý vnitřek ve mně bouřil;

An Čert proti Madarovi zůřil

Trestem od Maďarů půjčeným,

Totiž tělem na kůl vsterčeným,

Při čemž tento ještě dohán kouřil;

Tam se, kdo to? vůdci řekla sem, ber!

I nu, totě hloupý nálezce

Maďarského hesla: „Tót nem ember:“

Tedy jdi a řekni šerhu jeho,

Ať víc blázna toho netresce,

By měl důkaz člověčenství mého.