578. Čekáš, proč ti los až po tu chvíli,

Čekáš, proč ti los až po tu chvíli,

Toho Maďarského vojáka

Který Hlubockého Slováka

Zavraždil, mé péro neudílí?

Slyš! dvě děla rozstavil as míli

Vtip zde pekelného mudráka,

Z nichž se tělo toho sprostáka

Ustavičně semotamo střílí:

Maďarských pak pluky knihočmýrů,

S buzigány v ruce tlustými,

Konají tu službu Kanonírů;

Oni obě děla, místo svíce,

Podpalují spisy svojími,

Strašně při tom teremtettujíce.