58. Náhoda mně bázlivému krátkou

Náhoda mně bázlivému krátkou

Často cestu k cíli dělala,

I dnes vítězství mi dopřála

Nade touto svéhlavkyní sladkou;

Sála totiž sobě pod zahrádkou

Vzívanky mé lože ustlala,

Tak že přinucena bývala

Ke svým květům přes lavici hladkou:

Večer bylo, já jdu do zahrady

Přes onuno úzkou lavičku,

A hle Ona ven šla právě tady;

Byliby sme jistě popadali

Oba ve studenou vodičku,

Kdyby sme se byli neobjali.