58. Proudy dva jdou sadem živobytu

Proudy dva jdou sadem živobytu

Zlahozujíc úrodné mu pláně.

Zahlídají se v nich vinic stráně,

Stromy stelou stín jim na záštitu.

Veleduch jim žehná od blankytu,

I jdou v spol jak anjelové Páně,

Plynou v skrytu chvíli v různém láně,

Leč se v schytu pojí na výskytu.

Kdož ty proudy? Uma to a věda.

Blah, kdo z té neb oné řeky váží,

Geniové jich ho mají v stráži.

Blažejší, kdož obou přízeň hledá.

Kdož si s umou vědu za choť snoubí,

Věčný ráj si sází v útrob hloubi.