58. V těch prsou jako v pustině –

V těch prsou jako v pustině –

umdlena k nim se hlava kloní

a mrtev svět – kol sněhu pláň

a po ní vichrové se honí.

Je noc – ze mraků hvězdička

tu tam se jasně prosypává,

a v ňadrech teskná vzpomínka

jak dávný mrtvý z hrobu vstává.

S kotouči sněhu prchá čas, –

kde najdu vás, vy mladé doby!?

Slyš, vichr skučí mrazivou

a sníh přikrývá ledem hroby.