586. V poslední dům když mne ještě nuká

V poslední dům když mne ještě nuká

Milota, ai nové zjevení,

Tu král na talíři pečeni

Krájel a žral: to hod, dím, ne muka!

Ale když mé blíže oko kuká,

Blud můj v bledý strach se promění,

Neb ta upečená v plameni

Lahůdka, jest jeho vlastní ruka:

To Šved Sigmund, jenž když polskou dostal

Berlu, syna svého nástupce

Wladyslawa, proto prutem chlostal:

Že chtěl řeč, kroj i zvyk milovati

Poláků, a býti zástupce

Lidu, nad nimž žádal panovati.