588. Z temena zas toho Čimborasa

Z temena zas toho Čimborasa

Sud se hurtem dolů šutruje,

V němžto zabedněnec bubnuje

Tělem, usty bruče jako basa;

Když až dolů přišel, ruka Ďasa

Zas jej zpátkem vzhůru valkuje,

A že dychtivost mou vzbuzuje,

Doptávám se blíže na chuďasa:

Všestranně když ode mne byl zkoumán,

Vyšlo, že to onen domnělý

Notář Belův, Anonym a Kuman;

Maďarům se chtěje radochlubným

Lísat trubiroh ten zatmělý,

Hanobil náš národ pérem zhoubným.