59. Jedenkráte když sen tuhý sklíčil

Jedenkráte když sen tuhý sklíčil

Její unavené očinky,

Polibek sem za půl hodinky

Pravoslavský dávati se cvičil;

Ne jak Říman, Řek a Němec líčil

V básněch, ony vilné šibřinky,

Ale čisté, řádné hubinky,

Jakových zvyk bratrům Rusům žičil;

Totiž takto líbal sem svou družku:

Ode čela dolů ku brádce,

Potom křížem ode ucha k ušku;

Na té cestě dvakráte se přijde

K onné růžoplotné zahrádce

Rtíků, kde vstříc duše duši vyjde.