59. Jindy a nyní.

Duše má si ráda zapoletá

Do mladosti krajů bývalých;

Tam kde v Krkonošů úvalích

Všecka moje bláha byla vsetá.

O vy roky, o vy šťastná léta,

Kdy jsem mohl z květů urvalých

Věnec víti slastí nemalých,

Jakých nezná ani kníže světa:

Kde jste radosti vy slzy, které

Oko moje na vlast ronilo,

Kde jste krásy, kde jsi blaho steré?

Jak se změnil osud! štěstí v mlze!

Ach ne, co to srdce pravilo?

I vždyť opět na vlast roním slze!