59. O, by aspoň spíše zapomnělo

O, by aspoň spíše zapomnělo

Srdce na vše její okrasy,

Na blesk očí, na rtů ohlasy –

Snadby ještě jednou ozdravělo.

Jináčby teď pozor na se mělo,

Aniž vedlo s bohem zápasy;

Radějiby Tater užasy

A poušť hrůzy, nežli lásku pělo.

Ach to ale nelze srdcy mému,

A však blud jest po ní bažiti,

Bez naděje láti losu svému:

Zapomenout? ne, to možné není,

Raději chcy věčně toužiti,

Volím nemoc, nežli ozdravění.