590. Druhou vidím tu též řeckorouchou

Druhou vidím tu též řeckorouchou

Muže podobu, hned ve cválu

Běží, hned zas kráčí pomalu,

Nesa vlastní hlavu pod pazuchou;

Hlavu velkou, divou, tygrouchou,

Asnad z křemene, ne z košťálu,

Nebo když ji házel o skálu,

Ohlas celou zněl tou pouští hluchou:

Basilius císař jeho jméno,

Slavobulgarů ním zajatých

Patnáct tisíc hrozně oslepeno;

Každému pak stu dán jednooký

Vůdce, jenž jim v cestách skalnatých

Z Carigradu řídil domů kroky.